Těší mě...

Po maturitě na Gymnáziu Františka Živného v Bohumíně jsem se rozhodla pro studium porodní asistence na Fakultě zdravotnických studií Ostravské univerzity. To jsem ještě netušila, že se mi péče o ženy stane tak velkou vášní a životním posláním.

Po státnicích v roce 2010 jsem si dala osobní volno pro cestování a poznávání. V té době mě osud zavál do africké Keni, kde jsem v malé vesnici Takaungu poblíž Kilifi poznala pár přátel, kteří pracovali ve Vutakaka Center. Centrum je primárně zaměřeno na vzdělávání, ale pod jeho záštitou funguje i malá klinika Vutakaka Health Clinic. Jaké bylo mé nadšení, když jsem tam narazila na místní porodní bábu, která byla nesmírně sdílná a ochotná. Brala mě s sebou na domácí návštěvy ke svým těhotným, ale také k ostatním pacientům, které měla na starost. Ochotně mi vysvětlovala systém péče a já byla naprosto fascinována jejími schopnostmi a kompetencemi. Tohle by se dalo nazvat mým prvním setkáním s prací komunitní porodní asistentky. Už tehdy jsem vnitřně tušila, že tohle je přesně to, co chci dělat, až přijde můj čas.

V roce 2011 jsem nastoupila na porodní sál do Městské nemocnice v Ostravě, kde pracuji dodnes. Práce je to úžasná a fascinující, v báječném kolektivu ještě báječnějších porodních asistentek a lékařů / lékařek. Jen mi tady malinko chybí jakési "před" a "po". Žena přichází na porodní sál většinou už ve stavu, kdy jsou jakékoli racionální rozhovory těžko realizovatelné a vlastně i nežádoucí. Samotný porod si spolu odbydeme někdy lépe, jindy hůře. Záleží na celé řadě proměnných. Po porodu maminku přeložím na oddělení šestinedělí a pak už ji velmi často úplně ztratím z dohledu. Přitom by mě moc zajímalo, jak se vede mamince i děťátku, jestli se jim daří kojit, jak doma zvládají šestinedělí - jedno z nejnáročnějších období v životě celé rodiny.

Naprosto zásadními milníky v mém chápaní těhotenství a porodu pro mne byly mé dva porody. Každý úplně jiný a každý tolik obohacující. První porod byl čistě medicínský, vyvolávaný ve 37. týdnu, s epidurálem a se všemi prostředky, které moderní porodnictví nabízí. Druhý porod zcela přirozený, bez jediného zásahu a nesmírně léčivý. V průběhu druhého těhotenství jsem to všechno chtěla jinak a hledala jinou cestu. S manželem jsme absolvovali kurz Jemného zrození a hypnoporodu ... a tam se to stalo. S filozofií Jemného zrození naprosto souzním a takový krásný,  jemný porod s respektem bych přála zažít každé ženě.

Myslím, že v období těhotenství, porodu i šestinedělí je nejdůležitější klid, pohoda, důvěra a intimita. Naopak strach a stres jsou největšími nepřáteli, ať už se rozhodnete pro porod naprosto přirozený, medicínský, nebo pokud bude zrovna ve vašem případě indikován císařský řez.

Obrovský důraz kladu na bonding. Určitě jej podporuji i u maminek po plánovaném císařském řezu, nebo po akutním císařském řezu, který bylo možno absolvovat ve svodné anestezii.

Ve svém oboru se stále vzdělávám, ráda pracuji s aromaterapií, s reflexní terapií, s rebozem, a v nejbližší době vám budu schopna nabídnout i těhotenskou masáž. Na to už se moc těším :-)

                                                                                                                                              Vaše Niki